Světový vůdce v zelené tranzici Německo za rok 2022 nesplnil a ani pro další období nedokáže splnit své dekarbonizační cíle, s nimiž jsou konfrontovány energetické potřeby největší ekonomiky Evropské unie. Vyplývá to z hodnotící zprávy nejvýznamnějšího zeleného think tanku Německa, berlínské společnosti Agora Energiewende. Dominantně prozelená vláda v Berlíně ovšem urputně trvá na slepé sázce do občasných zdrojů energie. Tento kurs je spojen s dalším růstem ceny energie, což je špatná zpráva i pro energetiku dalších středoevropských zemí EU včetně Česka.
Německá závislost na plynu se obnovuje v podobě importu LNG
V důsledku energetické krize vyvolané v řadě zemí EU odstavováním stabilních uhelných zdrojů a v Německu i z nízkoemisních jaderných zdrojů, což umocnila (nikoli zavinila) ruská agrese proti Ukrajině s následným výpadkem dodávek ruského zemního plynu, se energie stala deficitní komoditou. Logickým důsledkem byla, je a bude její vysoká cena. Připomeňme si, že Putinova agrese začala 24. února 2022, přičemž například ceny silové elektřiny se z 30 eur za MWh v roce 2020 zvýšily už v roce 2021 na 100 eur a v roce 2022 v průměru na 235 eur/MWh, tedy na osminásobek z roku 2020. V tomto kontextu si musíme uvědomit, že Německo vyrábělo 20 % elektřiny z plynu a k tomuto číslu se musí v podobě dodávek LNG z Kataru, USA a odjinud vrátit, pokud má jeho energetika fungovat.
V porovnání s ročním průměrem roku 2021 vzrostly ceny na energetických burzách v roce 2022 v průměru o 167 % u zemního plynu, o 157 % u černého uhlí a o 54 % u minerálních olejů.
I Němci se navzdory emisím kvůli drahému plynu vrátili ke „špinavému“ uhlí
Výsledkem postupného výpadku dodávky cca 160 miliard mᶟ ruského plynu ročně pro země EU byl více než desetinásobný růst ceny zemního plynu, kdy ale ostatní fosilní komodity tolik nezdražily. Logickým důsledkem byl v Německu, v Česku a v dalších zemích návrat nenáviděnému uhlí, jehož spalování pro výrobu elektřiny a tepla bylo navzdory drahým emisním povolenkám cenově výhodnější než preferovaný plyn. Tuto zimu se ale v Evropě spaluje fakticky vše, co poskytuje teplo a elektřinu: topná nafta, mazut i dřevo. Konvenční elektrárny (v Německu se do nich počítají i jaderné) vyrobily loni v SRN celkem 302 terawatthodiny elektřiny. Z toho největší podíl měly hnědouhelné elektrárny se 109 terawatthodinami (plus 7 % oproti roku 2021). Elektrárny spalující černé uhlí vyrobily dokonce o 20 % více elektřiny, takže na ně připadlo 60 terawatthodin. Naproti tomu výroba v preferovaných plynových elektrárnách klesla o 16 % na 75 terawatthodin.
Spotřeba zemního plynu se loni v Německu snížila o 15 % oproti předchozímu roku, spotřeba ropy a uhlí se naopak zvýšila o tři, respektive o 5 procent. Spotřeba elektřiny (netto) byla v roce 2020 meziročně s 550 TWh nižší, tj. o 3 procenta. Návrat uhlí ruší úspory energie a působí stagnaci emisí v roce 2022 na úrovni 761 milion tun ekvivalentu CO₂ z předchozího roku, což je 5 milionů tun pod cílem. A to i přesto, že podíl obnovitelných zdrojů energie na spotřebě elektřiny dosáhl díky povětrnostním podmínkám nového maxima 46 procent. Podle analýzy společnosti Agora vyrobily obnovitelné zdroje energie v roce 2022 rekordních 248 TWh elektřiny. Celková kapacita obnovitelné energie s dominancí solárních a větrných zdrojů činila na konci loňského roku 148 GW, což je o 9,6 GW více než v roce 2021.
Němci sami neplní plány instalace dalších OZE
Ovšem podle kritického stanoviska think tanku Agora rekordní rok pro obnovitelné zdroje souvisí s počasím, a není tedy strukturálním příspěvkem k ochraně klimatu. „Německo směřuje k obrovskému propadu v cílech rozšiřování obnovitelných zdrojů energie,“ upozornila Agora, a to zejména u větrných elektráren (VTE). V roce 2022 v Německu totiž přibyla v VTE jen kapacita 2,4 GW.
V příštích osmi letech se podle německých vládních plánů musí zvýšit přírůstek solární energie na 19 GW ročně, větrné energie na pevnině na 7 GW a větrné energie na moři na téměř 3 GW ročně. Nelze se divit stanovisku Simona Müllera, šéfa Agory, ideologického zázemí zelené politiky v Berlíně, podle něhož je současný „návrat uhlí v jasném rozporu s klimatickými cíli. /…/ Pro snížení emisí potřebujeme urychlit rozšiřování obnovitelných zdrojů energie a zajistit ukončení těžby uhlí v roce 2030.“ Do tohoto roku chce Německo proti roku 1990 snížit emise skleníkových plynů o 65 %, do roku 2040 o 88 % a do roku 2050 hodlá dosáhnout emisní neutrality.
Když se podíváme jen na strukturu německé výroby elektřiny v roce 2022, zelenou ideologií naplněné plány německé vlády jsou doslova fantasmagorické. Loni činila jmenovitá kapacita dominantních solárních a větrných zdrojů již 131 GW.
Ovšem plány zelené koalice v Berlíně v čele s ministrem hospodářství a ochrany klimatu Robertem Habeckem jsou doslova neuvěřitelné. Současná kapacita se má neustále zvyšovat a násobit tak, aby s plánovaným 100% podílem tzv. obnovitelných zdrojů na energetickém mixu Německa už v roce 2035 mohly být vyřazeny jaderné (poslední tři JE končí 15. 4. 2023), uhelné (dosud 38 GW) a posléze i plynové zdroje (celkově má být funkčních 52 GW), jež má k solárům a větrníkům doplnit využití dosud neexistující kapacity zeleného vodíku, dalšího růstu zdrojů z biomasy a v bateriích. Pak už má být vše zalito světlým zeleným sluncem. Pro přelomový rok 2035 má jen v solárech a větrných zdrojích být podle studie Fraunhoferova institutu istalována souhrnná kapacita 468 GW.
V posledních třech letech Němci dokázali ročně budovat nové dodatečné kapacity (protože současně zastarávají a končí původní) mezi 5 až 7 GW ve FVE. Plány budovat brzy již mezi 20 až 22 GW ve FVE ročně jsou nepochybně ambiciózní. To v newspeaku zelených ideologů znamená nesplnitelné, fantasmagorické. Za 23 let chtějí mít Němci v OZE kapacitu 700 GW!
Vynucený návrat k zemnímu plynu v elektroenergetice
Tvrdou realitou však je, že slepá sázka na přerušované a nespolehlivé zdroje (OZE) znamená kontinuální růst nákladů, a tedy i cen energie. Němci se v poklidu vracejí ke svým plánům před ruskou agresí na Ukrajině, kdy chtějí k současné kapacitě 31 GW v paroplynových elektrárnách (PPE) vybudovat ještě 21 GW nových PPE, aby jimi prý vytvořili tzv. rezervní zálohu pro OZE, když nefouká a nesvítí. Ale jak uvedeno výše, maximálně má být emisní plyn použit do roku 2035. Do té doby má platnost německo-katarská smlouva o dodávce zkapalnělého LNG, která arogantně obešla jakékoliv úsilí o společné celoevropské nákupy plynu.
To, že s tak krátkým investičním výhledem nemají soukromí energetici chuť dát se do mnohamiliardových investic, je zřejmé. Ale Němci si tyto zdroje prostě objednají s pomocí dotovaných kapacitních plateb, takže si na ně připlatí němečtí spotřebitelé jako na již 22 let dotované OZE, jimž vláda kancléře Olafa Scholze loni v prosinci dotace ještě zvýšila. Takže jak v OZE, tak v pružných emisních zálohách v plynu (a dle plánu do roku 2030 i v uhlí) budou Němci tvrdě dotovat jak zdroje energie samotné, tak ceny energie, tak stále rostoucí náklady na správu a řízení sítě, jež jsou už druhou nejvyšší položkou v ceně elektřiny po samotné silové ceně komodity.
Německá vláda s faktickým mlčením Evropské komise naprosto ignorovala zásady omezování nepovolené veřejné pomoci v EU a doslova zasypala domácnosti a německé podniky pomocí ve výši 200 miliard eur na zastropování cen energie. Přitom dalších 95 miliard eur platí na snížen cen energie přímo německý státní rozpočet (zrušená platba podpory OZE, rostoucí náklady na správu sítě atd.).
Ani současná kapacita OZE není s to pokrýt v zimě potřeby Německa
A co tato energetická politika Německa, která je ztělesněním slepé ideologické víry ve světlé zelené zítřky, ve skutečnosti dokáže? Mohou OZE, i když velmi draze, skutečně nahradit fosilní zdroje?
Chlubit se instalovaným výkonem OZE zdaleka ještě neznamená odvedenou práci. Průměrná hodnota dodávek energie z větrných a solárních elektráren činila v prosinci 17,4 GW, skutečné průměrné vytížení činilo pouze 13 procent. Za průměrem se jako vždy skrývá ďábel v detailu: ve skutečnosti bylo využito minimálně jen 1 % potenciálu OZE.
Nespolehlivá a přerušovaná produkce z OZE, v zimě zvláště z větrných zdrojů, znamená pro dispečery čtyř velkých správců elektrické sítě v Německu doslova noční můru. Jednak musí OZE upřednostňovat, jednak co nejrychleji odstavovat turbínové zdroje z uhlí a plynu, aby jim vinou nadprodukce nezkolabovala síť. Toto omezení, jež turbínové zdroje technicky poškozuje, si majitelé stabilních zdrojů samozřejmě nechají zaplatit. Stejně tak jako dostávají ze státního rozpočtu SRN kompenzace majitelé již beztak dotovaných OZE v době, kdy nelze nadprodukci elektřiny nikam umístit.
I když si naprojektujeme fantasmagorickou kapacitu OZE přes 400 GW v hlavách ministra Zelených Habecka a jeho ideologických stoupenců Energiewende, při stejné situaci jako v prosinci 2022 ani taková kapacita by po celou polovinu prosince při stejných podmínkách větru a slunečního svitu nestačila. A naopak, na polovině prosince zatížení elektroenergetiky maximálně 72 GW se projektuje obrovská jmenovitá kapacita zbytečně navíc. I když z ní Němci chtějí elektrolýzou vyrábět tzv. zelený vodík pro potřeby energetiky, ekonomická čísla takové výroby energie jsou zoufalá a implikují odhadem cenu asi 50 korun za kWh.
Německem potvrzená korelace: čím více OZE, tím vyšší ceny energie
Porovnáme-li vývoj ceny elektřiny a růst instalovaných zdrojů OZE, vychází jasná korelace: čím více dotovaných OZE, tím vyšší cena elektřiny a dalších druhů energie. Dramatické plánovaném růstu kapacity OZE v SRN tak implikuje obavu, že německá zelená tranzice se bude bez zásadní revize a opravy promítat v dalších 20 letech do ještě vyššího růstu cen energie. Tu bude Německo v rámci „společné energetické politiky EU“ násilně oktrojovat do dalších členských států unie, a to bez ohledu na zásadní rozdíly ve stavu sousedních ekonomik a životní úrovně ve srovnání se stále ještě bohatým Německem. Důsledky už vidíme všude kolem nás v současné bezprecedentní energetické a ekonomické krizi v řadě zemí včetně České republiky.
