OZE můžou být v českém prostředí jen doplňkem
Obnovitelné zdroje energie (OZE) jsou v podmínkách ČR nefosilní přírodní zdroje energie, tj. energie vody, větru, slunečního záření, pevné biomasy a bioplynu, energie okolního prostředí, geotermální energie a energie kapalných biopaliv.
Česká republika má vzhledem ke svým geografickým a klimatickým podmínkám relativně omezené možnosti využití větrné a solární energie. Oblasti s pravidelným, dostatečně silným a stabilním větrem jsou relativně omezené a nacházejí se spíše v horských přírodních i chráněných oblastech. Využití sluneční energie pro výrobu elektřiny vzhledem k nepřiměřené podpoře zaznamenalo prudký nárůst. Tento nárůst naráží na limity sítí a ochranu zemědělské půdy a vyústil v omezení nákladů na podporu. V budoucnu bude především možné a vhodné využít solární energii jako zdroj malých výkonů na budovách.
V současnosti se OZE podílejí na výrobě elektřiny v ČR jen z cca 7%. Jejich podíl na celkové spotřebě má do roku 2030 vzrůst na 22 procent. V případě výroby elektřiny má jít o 16,9 procenta.
Nejrůznější ekologické a lobbistické organizace opakovaně tvrdí, že potenciál podílu OZE na českém energetickém mixu je výrazně, až mnohonásobně vyšší. Kupříkladu Komora OZE a Česká společnost pro větrnou energii tvrdí, že zatímco dnešní instalovaný výkon větrných elektráren je pouhých 283 MW, realizovatelný potenciál jej umožňuje zvýšit na dvacetinásobek tj. zhruba na 5800 MW. Zatímco dnes větrné elektrárny pokrývají 0,7 % spotřeby elektřiny v ČR, v budoucnu by prý mohly pokrýt celou jednu třetinu spotřeby elektřiny.
Tyto ambice ale narážejí na technické, ekonomické i legislativní limity. Odborníci upozorňují, že předkládané ambice jsou zcela nereálné, navíc by realizace zmíněných plánů byla nepředstavitelně drahá. Již v současné době plyne na podporu OZE obrovské množství finančních prostředků.
Na podporu solárních elektráren v Česku podle dat Operátora trhu s elektřinou (OTE) v roce 2020 šlo 29,1 miliardy korun. Celková roční výše poskytnutého příspěvku POZE (takzvané podporované zdroje energie) loni v Česku podle OTE činila 45,4 miliardy korun a stagnovala tak na podobné úrovni jako v roce 2019. Od roku 2006 bylo na podporu POZE v Česku vyplaceno přes 430 miliard korun. Jen podpora fotovoltaiky vyjde do roku 2030 celkem na téměř na 600 miliard korun, přičemž na výrobě elektřiny se podílí jen 2,6 procenty.
Hlavním problémem ale je, že OZE nejsou stabilními zdroji, ale jsou závislé na počasí. Německo má instalovaný výkon OZE již výrazně vyšší, než instalovaný výkon v konvenčních zdrojích. Přesto se bez fosilních a jaderných zdrojů stále nemůže obejít. Protože pokud nefouká vítr, můžete mít větrných elektráren desetitisíce a nevyrobí elektřinu žádnou. To samé samozřejmě platí pro fotovoltaiku – když nemá slunce, tak prostě nevyrábí. A opět je jedno, kolik panelů FVE jste instalovali.
Problémem je rovněž omezená možnost pro využití OZE v teplárenství. Jediným dodatečným a ve větším rozsahu dostupným systémovým obnovitelným zdrojem energie v ČR pro potřeby teplárenství je biomasa. Některé zdroje ale uvádějí, že další druhy emisí, vznikající při spalování biomasy (zejména polétavý prach), jsou v některých případech vyšší než při spalování zemního plynu, ale dokonce i než při spalování uhlí. V případě průmyslového spalování ve větším měřítku je problémem rovněž dostupnost suroviny. V současnosti probíhá kvůli dodávkám paliva pro elektrárny rozsáhlé kácení lesů mj. v Amazonii, což je terčem velké kritiky ekologů.
Ostatní formy obnovitelných zdrojů jsou z technických a jiných důvodů (sociálně-environmentálních) pro účely teplárenství omezené. Geotermální energie má v ČR zatím neověřený potenciál, který však může být podle předběžných analýz významný. Využívání geotermální energie je také zatím spojeno s vysokými náklady. Energie větru a vody není pro teplárenství vhodná a využití sluneční energie nemá dostatečný potenciál pro centralizované dodávky tepla. Očekává se narůstající význam využití bioplynu především v zemědělství.