Petr Hladík se nepochybně svým rozhovorem pro zpravodajský portál idnes.cz 25. února snažil na nízkém a skeptickém očekávání veřejnosti ohledně kompetentnosti řady členů vlády něco změnit. Ale svými názory a výroky se mu naopak podařilo české experty na energetiku dokonale šokovat. Petr Hladík zatím na MŽP vyčkává ve funkci náměstka na své jmenování novým prezidentem Petrem Pavlem, když ho dosluhující hlava státu Miloš Zeman jako neodborníka odmítl ministrem jmenovat. Brněnský politik za KDU-ČSL a vystudovaný ajťák jaksi z „milosti“ vzal nabídku funkce člena vlády ČR jako svou druhou volbu, když se v loňských komunálních volbách nedokázal stát vysněným primátorem Brna. Ovšem před nástupem do velmi důležité ministerské funkce P. Hladík projevil až děsivou neznalost problémů energetiky v kontextu ochrany životního prostředí.
Nesprávná, polopravdivá či přímo lživá tvrzení Petra Hladíka:
1) Termín konce energetického využívání uhlí v 2033 se podle Hladíka měnit nebude. Většinu uhelných zdrojů prý vlastní ČEZ a ten jen chce do 2033 všechny zastavit, protože by byly investice do nich příliš drahé.
Realita: Kabinet Petra Fialy ve svém vládním prohlášení z ledna 2022 nastínil možnost odstavit uhelné zdroje v roce 2033 za podmínky jejich skutečné náhrady. Ta ovšem neexistuje a tvrzení v rozhovoru Petra Havlíka jsou zcela mimo mísu. Přitom realističtí členové vládní Uhelné komise považovali již předtím dohodnutý rok 2038 za velmi ambiciózní (rozuměj složitě splnitelný).
Společnost ČEZ v 70procentním vlastnictví státu investovala do ekologizace uhelných zdrojů obrovské prostředky. Jak upozorňuje šéf poradenské firmy Invicta Bohemica Jan Vondráš, tyto zdroje s výjimkou emisí rtuti plní všechny emisní limity. Poslední novou tepelnou elektrárnu s investicí 30 miliard korun spustil ČEZ v roce 2017 v Ledvicích a má plánovanou samozřejmě daleko delší životnost než do roku 2033. Totéž platí pro rekonstruované bloky v Tušimicích a Prunéřově.
Pan Hladík projevil další neznalost v tom, když si chybně myslí, že většinu výkonu v tepelných elektrárnách provozuje ČEZ. Jak zdůrazňuje klíčový český energetický expert Jan Vondráš, nezávislí výrobci provozují ve svých teplárnách a závodních kogeneračních zdrojích přes 4 000 MW výkonu výroby elektřiny, přičemž zdroje poháněné zemním plynem a biomasou jsou zanedbatelné.
Je však skutečností, že tzv. zelená strategie ČEZ jako firmy s energetickou dominancí v zemi má zásadní vliv na energetickou bezpečnost a soběstačnost republiky. Politika vedení ČEZ s předčasným vypínáním zdrojů z uhlí je důkazem, že nejvyšší vedení ČEZ za zcela pasivního přihlížení českého státu zastupovaného ministerstvem financí jako většinovým akcionářem se vzdalo odpovědnosti za stabilitu a bezpečnost energetické soustavy. ČEZ tvrdí, že je pouze „obchodní firmou“ maximalizující zisk pro akcionáře. Veškerou odpovědnost za energetickou stability soustavy ČEZ přehodil na stát, tedy vlastně na správce sítí, státní akciovku ČEPS. Ten však žádné zdroje na stabilizaci soustavy dosud v podobě kapacitních záloh nevlastní a v blízké době ani vlastnit nebude, protože je nikdo nepostaví. Přitom dle vedení ČEPS se ČR vinou strategie ČEZ už v roce 2025 dostane z pozice současného exportéra elektřiny (loni čistý vývoz dle ERÚ činil 13,5 TWh) do pozice nuceného dovozce této strategické komodity. Odkud a za kolik, to nikdo dnes neví. Deficitní komodita je ale vždy drahá.
Pokud by ČEZ za pasivního přihlížení vlády ČR skutečně zavřel své uhelné zdroje, zároveň by se stala nerentabilní těžba hnědého uhlí ve stávajících dolech nejen pro elektrárny s deficitem asi 1⁄4 stávající produkce elektřiny. Současně by chybělo uhlí pro české teplárenství, z něhož se centrálně zásobuje teplem 1,5 milionu českých domácností. A designovaný ministr Hladík ve svém rozhovoru hovoří jen o elektroenergetice a na problém tepla bez uhlí pro 4 miliony Čechů jaksi zapomněl.
Uhlí je v ČR základním zdrojem výroby tepla, a to jak pro vytápění, tak pro technologickou spotřebu průmyslu. V roce 2021 byla (dle ERÚ) brutto výroba tepla ze všech typů paliv celkem 161 657 terajoulů (TJ). Z toho tvořilo hnědé uhlí 60 661 TJ a černé uhlí 14 593 TJ, což je dohromady 46,6 % veškeré dodávky tepla v ČR. Zemní plyn se na dodávce tepla podílel 34 490 TJ, což je 21,3 procenta. Co nahradí teplo z uhlí, na němž jsou závislé miliony českých spotřebitelů a tisíce průmyslových podniků? A za jakou cenu ve vlastním i přeneseném smyslu tohoto slova?
2) Ministerstvo prostředí je prý připraveno z Modernizačního fondu investičně podpořit vznik další přečerpávací elektrárny. Podle Hladíka to „ale nebude tak, že bychom zase, jako v případě elektrárny Dlouhé stráně, uřízli kopec a vydlabali ho“.
Realita: Pan Hladík zde dokládá totální nepochopení problematiky a souvisejících vztahů. Žádná dílčí přečerpávací elektrárna nemůže zajistit pokrytí výpadků ve výrobě z „tvrdých zdrojů“. Funkce stávající elektrárny Dlouhé Stráně a několika menších zdrojů spočívá ve vyrovnávání krátkodobých výpadků v dodávce, než naběhnou stabilní zdroje. Nemůže systémově nahrazovat chybějících fosilní zdroje. Dle výpočtů poradenské firmy Invecta Bohemica by ani ztrojnásobení kapacity přečerpávacích zdrojů nezajistilo pokrytí deficitu na déle než desítky minut. A už vůbec ne na hodiny, nebo dokonce na celé dny v zimním období. Celá Hladíkova konstrukce přečerpávacích zdrojů je nereálná, neefektivní a nesmyslná.
3) Uhelná elektrárna podle náměstka Hladíka není špičkový zdroj, který by byl provozován pouze v době nejvyšší poptávky po elektřině. To jsou podle něj dnes plynové nebo přečerpávací elektrárny.
Realita – Je tomu právě naopak, než si ministerský adept Hladík myslí. Hnědouhelné zdroje poskytují masivně systémové služby, tzn. velmi rychlou schopnost najetí bloku na požadovaný výkon. Právě tato flexibilita se stala již před řadou let podmínkou úspěchu na cenově volatilním trhu. To je dobře známo skutečným expertům z praxe českého i německého trhu. Třeba Němci mají nyní v kapacitní rezervě pro vyrovnávání nestabilních zdrojů ze slunce a větru právě v uhlí kapacitu 8 GW. Jestliže něco nedávná krize kolem dodávek zemního plynu ukázala, tak je to nepřijatelné výkonové a finanční riziko spoléhat se zcela zásadně na importní plynovou kapacitu (dnes z LNG). Tu si chce se „záložní“ kapacitou 31 GW stávajících a 21 GW nově plánovaných paroplynových elektráren dopřát Německo, což je zřejmě strategie berlínské vlády při postupném odstavování uhlí už do roku 2030. Německo s vlastními pobřežními terminály tak do budoucna samo spotřebuje obří objemy dováženého LNG zřejmě za cenu, jíž česká nemůže konkurovat. Nemluvě o nedostatku LNG, o který bude s Evropou nepochybně soupeřit i expandující Čína.
4) Aktuálním tématem je komunitní energetika. MPO chce do elektroenergetiky zapojí také agregaci, akumulaci a flexibilitu. Kombinace těchto dvou novel dá komunitní energetice v České republice opravdový život
Realita: Obyvatelstvo ČR reprezentuje cca 17 TWh čisté spotřeby elektřiny z celkových 60 TWh (2022). V zimní polovině roku vyrábějí solární zdroje (FVE) naprosto minimálně. Dle analýzy ERÚ činil např. podíl FVE na spotřebě v lednu, únoru, respektive v březnu 2022 pouhé 1, 2, respektive 3 procenta. I kdyby se současná do sítě připojená kapacita 2,8 GW ve FVE znásobila několikrát, co a jak pokryje současnou výrobu z uhlí na úrovni kolem 55 % v zimních měsících, když má být odstaveno? Kdo, jak a za kolik pokryje obří deficit elektřiny, jejíž spotřeba má dle prognóz ČEPS v příštích letech výrazně růst mj. v důsledku masivní instalace tepelných čerpadel?
5) Dotaz novináře: Neobáváte se, že na energetická společenství není připravená přenosová soustava, že velký výkon, který se bude instalovat ve fotovoltaice, by mohl vést k blackoutům? Hladík: Ono je to paradoxně přesně naopak. Čím víc budete využívat principu komunitní energetiky a blízkosti výroby a spotřeby, tím méně budete zatěžovat přenosovou soustavu. Tlak na přenosovou soustavu je vždy, pokud jsou velké zdroje a dlouhé vedení k odběratelům. Ale pokud rozdrobíte zdroje na stovky a tisíce a zkrátíte cestu od výroby ke spotřebiteli, tak tím zmenšujete tlak jak na přenosovou soustavu, tak na distribuční soustavu.
Realita: Zde se adept na ministra pustil na půdu šíření lží a dezinformací. Právě masivní rozvoj neřízených zdrojů ze slunce a větru způsobuje obrovský růst nákladů na řízení a stabilitu soustavy (redispečing, rekonfigurace, omezování nadvýroby atd.). Potýkají se s ním všechny evropské země, které masivně investovaly do OZE. Německo již do zelené tranzice investovalo 500 miliard eur a v letošním roce poskytlo na zastropování cen energie a jejich přímou dotaci 295 miliard eur. Dle analýzy agentury Bloomberg musí v příštích osmi letech do této transformace vložit každoročně v přepočtu 3 biliony korun včetně zdvojnásobení kapacity elektroenergetické sítě. S růstem instalací FVE také Česko čeká nutnost stamiliardových investic do výstavby a správy sítě a do drahých a neefektivních úložišť.
6) Dotaz novináře – Přesto si komunity v některých časech budou muset z distribuční a přenosové soustavy brát elektřinu od tradičních velkých elektráren. Ale méně než dneska. Ale to je právě ten problém, ne? Že se to stane nepředvídatelné a bude obtížnější vyrovnávat soustavu. Hladík: To tak určitě nebude, protože součástí další novely bude flexibilita, agregace a akumulace. Jednotlivé sítě budou při přebytku energii ukládat, a naopak při nedostatku se zapnou nové zdroje nebo se bude odebírat ze sítě.
Realita: Jako v případě bodu ad 2. Ani gigantické investice do akumulace spojené s masivním rozvojem OZE problémy výpadků stabilních zdrojů nevyřeší. Nemluvíme tady o energii pro nějakou vesnickou komunitu (viz například autorův jiný blog ZDE), ale potřebu dodávek energie 24/7/365 pro české průmyslové podniky, které tuto zemi živí. Náměstek Hladík jaksi zamlčuje, že vedle samotné komodity vzrostou prudce ceny dalších složek, jako jsou poplatky za OZE, za distribuci, za systémové služby atd. Navíc budou daňové poplatníky tyto pseudozelené projekty stát nepředstavitelné finanční prostředky a vše vyvrcholí ve stále vyšších a nepřijatelných cenách energie.
Dokud nebude v ČR do poloviny století postavena velká kapacita v nových jaderných zdrojích, tak se energetického využití uhlí nelze zřeknout. Opačné názory znamenají tak vysoké a nedostupné ceny energie, že by vedly k odchodu průmyslových podniků ze země, což už se začíná dít.
Závěr: Rozhovor Petra Hladíka pro idnes.cz prokázal, že o široké problematice a vztazích enviromentální tematiky a energetiky, jejíž problémy jsou hlavní příčinou současné ekonomické, rozpočtové a inflační krize se stále větším dopadem na politiku, tento adept na funkci významného člena vlády ČR v klíčovém resortu ví opravdu pramálo. O co méně je expertem na resortní téma, o to více opakuje floskule opsané z propagandistických knížek zelených ideologů. Je to o to horší, že právě zelená lobby se v novém ministrovi těší na stoupence jejich účelového vidění světa, aby se mohla přisát na bohaté dotační tituly spravované v mnohamiliardové výši právě ministerstvem životního prostředí. S takovou politikou reprezentovanou Petrem Hladíkem a dalšími zelenými ideology a jím podvolenými politiky ovšem čeká na většinu obyvatel Česka hrozba sociálně-ekonomického rozvratu.
