Dolní komora českého parlamentu dnes schválila de facto další zvýšení cen elektřiny pro spotřebitele. Jak je to možné? Bohatí si pořídí velké solární zdroje a náklady přesunou na chudší spoluobčany.
Zatímco dosud podléhala výstavba větších solárních zdrojů licenčnímu a dalšímu povolovacímu řízení, novelou energetického i stavebního zákona dnes schválenou Poslaneckou sněmovnou si každý, tedy samozřejmě jen majetný, bude moci postavit solární elektrárnu až do výkonu 50 kW fakticky bez zásadního omezení. A ještě na to směřují obří dotace z unijních i národních rozpočtů. Chudí lidé zaplatí tyto zdroje k obohacení majetných solárních investorů vlastně dvakrát. Jednou svými daněmi, podruhé očekávaným zdražením elektřiny. Pro představu: kapacita 50 kW znamená asi 110 velkých solárních panelů, jako je čínský typ JA Solar větší než 2×1 metr každý s výkonem 455 Wp.
I když dnešní novela podléhá ještě schválení Senátem a prezidentem republiky, solární lobbisté si dnes otevřeli lahve pravého šampaňského. Vjíždějí totiž s jásotem opět do krásného a dlouhého solárního tunelu do veřejných financí. Zato běžní občané i podnikatelé dostali na Vánoce od vládní koalice premiéra Petra Fialy dárek, který jim přinese v dalších letech jenom trápení a chudnutí.
Solární dotace jsou totiž jako všechny výdaje státu hrazeny samozřejmě jen z výběru daní. Zdražení elektřiny bude nutně spojeno s obrovským růstem nákladů na nutný rozvoj elektrické sítě, záložních a podpůrných zdrojů, protože se najednou do sítě živelně dostane velké množství zdrojů, s nimiž sice správce sítě nemůže nijak počítat, ani jejich výkon naplánovat, ale budou mít v důsledku ideologické politiky dokonce přednost. Násilně tak budou utlumovány stabilní zdroje energie z uhlí a plynu, jež si za to pochopitelně také nechají dotačně zaplatit, aby se plně rozjely v zimních měsících, kdy – jak o tom taktně zelení lobbisté mlčí – jsou soláry i větrníky často výkonově zcela mrtvé.
Letos v lednu česká kapacita solárů 2,1 GW (jako JE Dukovany) dodala do sítě jen 1 % potřebné elektřiny, uhelné elektrárny 56 % a jaderné 35 %. To je zimní realita nespolehlivých občasných zdrojů energie zcela závislých na povětrnostních podmínkách.
Bohatí s funkčními soláry od jara do podzimu významně na své spotřebě ušetří či vydělají na přednostních dodávkách do sítě. Ale fixní náklady z takto ušetřených kilowatthodin se musí posléze rozpočítat na ostatní. Typicky to platí pro distribuční poplatky, poplatky za OZE, jak zmíněno pro rostoucí poplatky za správu a řízení sítě, za ekologickou daň. Dokonalý příklad zelenou levičáckou ideologií zdůvodňované politiky „individualizace výnosů a socializace nákladů“. Bohatí tak solárními zdroji parazitují na celém systému dodávek elektřiny, který se musí v zimním období opřít o stabilní zdroje (v ČR z 43 % z uhlí a 37 % z jádra), takže takto chudí spoluobčané spolufinancují jejich rostoucí bohatství. Ano, jistě, mohou přece požádat o dávku na bydlení…
Už pro příští rok tyto služby správy sítě, podpůrných zdrojů a ztrát zdražily o 37 miliard korun. Vláda se neodvážila tyto náklady včlenit do ceny elektřiny, proto o ně navýšila deficit státního rozpočtu. Stejně jako vzala na svá bedra platbu za podporu OZE ve výši 22 mld., tedy kumulativně náklad státu vyšší o 60 miliard korun, aby jedna kWh elektřina dále nezdražila asi o 1 korunu. Blížící se riziko rozvalu veřejných financí ovšem takové skryté financování nákladů na elektřiny v budoucnu jistě neumožní.
Solární lobbisté a zástupci instalačních solárních firem s neuvěřitelnými zisky na základě štědrých dotací lživě tvrdí, že soláry si přece mohou pořídit všichni na základě konceptů „komunitní energetiky“ apod. To je jen vytírání zraku, protože stavba solárů např. na střeše velkého paneláku je čirou fantasmagorií. Stačí vydělit si možné solární výkony počtem desítek či dokonce stovek bytů. I malá solární elektrárna vedle dotace vyžaduje kofinancovaní z vlastních zdrojů ve výši 100.000 korun a více. Třetina dnešní české populace dle statistik nemá peníze ani na nenadálou investici ve výši 10 tisíc Kč, další třetina dle očekávání prudce zchudne vinou zdražení energie, navzdory zastropování.
Jestliže Občanská demokratická strana (ODS) byla před rokem 2010 odpůrcem překotné výstavby solárních zdrojů v důsledku naprosto přemrštěných výkupních cen elektřiny z FVE, nyní se ODS postavila jako klíčová strana vládní pětikoalice do čela tohoto opětného ataku na veřejné finance v podobě dotací dosahujících u solárních zdrojů až 75 % investičních nákladů. Připomeňme si, že solární tunel z let 2008-2010, který bude stát české daňové poplatníky do roku 2030 až 800 miliard korun, byl posléze korigován 26% daní na solární zisky. Zdůvodněním tehdy bylo, že předpokládaná návratnost se z plánovaných asi 15 let snížila zlevněním technologií na polovinu. Podle vyjádření předsedy Státního fondu životního prostředí Petra Valdmana je návratnost současných investic do solárních zdrojů 3-4 roky. Proboha, proč jsou ještě dotovány?
Česká republika se tak plíživě vydává na cestu následování sebevražedné zelené tranzice sousedního Německa pod již nechvalně proslulým názvem Energiewende. Protože jako v Německu se i v ČR očividně za dotace buduje neefektivní a nesmírně drahá paralelní, duální energetika dotovaná v obou větvích, jak v OZE, tak také ve stabilních zdrojích, do budoucna i v Česku postavených na deficitním a drahém plynu v podobě kapacitních rezerv. V Německu je totiž dnes už kvůli neuvěřitelné živelné kapacitě 130 GW v solárech a větrnících v tamní ceně elektřiny právě správa a řízení sítě tou nejdražší položkou, dražší než vlastní silová elektřina. A jak už zaznívá od zelených progresivistů, přece díky rozmachu „levných“ OZE už nebude nutné budovat nové „drahé“ jaderné reaktory. Což je definitivně cesta k deficitu a drahotě energie, která spolehlivě vymístí průmysl z ČR za hranice EU. Uvědomuje si někdo z vlády a parlamentní většiny, na jakou cestu se Česko vydává?
