V druhé polovině 21. století je pak vhodné na již vytipovaných místech v ČR (Tetov a Blahutovice) postavit další dvě jaderné elektrárny tak, aby v souladu se Státní energetickou koncepcí byla dominance výroby elektřiny z jádra na úrovni 60 % -70 % energetického mixu ČR.

Jasný názor má na rozvoj výroby energie z atomu jaderný fyzik a předseda spolku Jaderní veteráni Jiří Marek. „Pokud v JeDu předpokládáme instalovaný výkon 3 GW, v JeTe až 5 GW (2 + 3), pak by bylo jako místo pro další jadernou elektrárnu třeba upřednostnit před Blahutovicemi (západně od Nového Jičína) Tetov (mezi Týncem nad Labem a Chlumcem nad Cidlinou). Uvažuje se zde o čtyřech blocích po 1000 MW. Tetov má jednu zásadní výhodu – potrubím do max. 60 km může zásobovat teplem z JE města s celkovým počtem obyvatel okolo 1,5 miliónu. Každý nově postavený blok by měl generovat výborný zisk. Celkem instalovaná kapacita 12 až 13 GW v JE by zaručila jistotu pro naši průmyslovou výrobu a spotřebu domácností a pro stabilitu sítě. Na rozdíl od exportu elektřiny z uhlí by sotva někdo mohl namítat, kdyby naše jaderné elektrárny velmi dobře vydělávaly na exportu této životně nezbytné komodity sousedním zemím, zvláště zůstanou-li odkázány na výrobu z nespolehlivých OZE.“

Česká republika se správně přidala do skupiny zemí vedené Francií, která prosazuje podporu jaderné energetiky ze strany EU. Podmínky pro jádro, které obsahuje návrh taxonomie Evropské komise, jsou však dle expertů jen velmi těžko splnitelné. Vláda proto musí velmi intenzivně jednat o jejich změně.

Pokud jde o hodně zmiňované malé modulární reaktory (MMR) k jejich komerčnímu civilnímu využití nedojde dle vědců dříve než v 30. letech. Navíc je legitimní otázka, zda má smysl získávat složitá povolení pro MMR, která jsou stejná jako pro velké reaktory a zda je ekonomicky výhodnější stavět několik menších bloků místo jednoho velkého reaktoru. Nicméně vývoj této technologie úspěšně pokračuje i v České republice, a pokud se ukážou její přednosti, je možné ji v budoucnu využít. Nemůžeme ale odkládat zásadní rozhodnutí o dalších 10 let, když v roce 2014 tehdejší vláda pro neujasněné financování zastavila již rozběhlý tendr na dostavbu 3. a 4. bloku JeTe a proto máme v jaderné energetice tak velké zpoždění.

Všechny analýzy vývoje energetiky konstatují, že spotřeba nejčistší formy energie v podobě elektřiny bude i v ČR stoupat. Stále více se prosazují tepelná čerpadla, propaguje se rozvoj elektromobility. Pokud by se měl celý vozový park osobních aut v ČR přezbrojit na elektromobily, pak by nabíjení těchto automobilů vyžadovalo dodatečnou výrobní kapacitu čtyř 1000MW jaderných bloků. Další zásadní výzvou pro českou energetiku je zajištění výroby tepla, kdy je dnes 1,5 milionu českých domácností odkázáno při dodávce tepla a teplé vody na velké teplárny spalující uhlí. Můžeme se tedy vydat při dostatečné kapacitě cestou jaderné Francie, jejíž obyvatelstvo dominantně topí, svítí a vaří čistou elektřinou, případně jsou domácnosti i firmy vytápěny zbytkovým teplem z jádra?

Jaderná elektrárna je vysoce technologicky a ekonomicky náročný projekt. Je dokladem vysoké úrovně dané země a jejích vysoce kvalifikovaných a odpovědných expertů. Je úlohou vlády najít v transparentním tendru nejlepšího dodavatele, s nímž budeme spolupracovat 100 let: od vítězného tendru, zahájení schvalovacího procesu, po stavbu až možná po 80letý provoz. Vládní experti i partneři nepochybně najdou optimální model financování těchto atomových projektů, zřejmě ve svém uvažovaném rozsahu největší investici od dob vzniku Československa v roce 1918. Samozřejmě to není oblíbený projekt pro čtyřletý volební cyklus. Ale odpovědná vláda s prioritou co nejlepšího národohospodáře zde obrazně řečeno zasadí obří ovocný sad, jehož ovoce ale sklidí až dalších několik generací.

ESEJ JADERNÉHO FYZIKA ANDREJE SACHAROVA

Na závěr si připomeňme brilantní esej, kterou o významu jaderné energetiky ještě za doby SSSR napsal sovětský jaderný fyzik, otec vodíkové bomby, spoluvynálezce Tokamaku, spoluarchitekt jednání SSSR a USA o jaderném odzbrojení a později pronásledovaný disident a nositel Nobelovy ceny míru Andrej Sacharov (1921 – 1989). Také více než 40 let po sepsání neztratila nic na své naléhavosti. Naopak, nedávný vývoj kolem dodávek ruského plynu potvrdil platnost stanoviska akademika Sacharova.

„Rozvoj jaderné energetiky je jednou z nezbytných podmínek pro uchování ekonomické a politické nezávislosti každé země — nejen těch zemí, které již dosáhly vysokého stupně rozvoje, ale i těch zemí, které se teprve rozvíjejí. Zvláště velký je význam jaderné energetiky pro země Západní Evropy a Japonska. Pokud bude ekonomika těchto zemí nadále jakýmkoli závažným způsobem závislá na dodávkách chemických paliv ze SSSR nebo ze zemí pod jeho vlivem, bude Západ neustále čelit hrozbě odříznutí těchto kanálů. Důsledkem toho bude potupná politická závislost. V politice jeden ústupek vždy vede k dalšímu a je obtížné předpovědět, kde tyto ústupky nakonec skončí. Ze strany SSSR existuje politický zájem, který chce využít energetických nedostatků na Západě. Je stávající kampaň proti rozvoji jaderné síly inspirována SSSR? Nevím o žádných věrohodných skutečnostech, jež by tuto hypotézu podpořily. Pokud by tomu tak však bylo, potom by i zanedbatelné a nepatrné snahy mohly být dostatečně silné, aby ovlivnily rozměry této kampaně, v důsledku rozšířených předsudků vůči jaderné energii a nedostatečnému pochopení nevyhnutelnosti jaderné éry.“