U předáků EU i vlád členských zemí nastoupila po opojení ze zelené tranzice kocovina. Zelený ráj je v nedohlednu, obří náklady dekarbonizace devastují rozpočty států a peněženky voličů. Rozjetá mašina ideologie Green Deal skřípe.

Blížící se volby do Evropského parlamentu mohou přinést i pro ČR zásadní změnu. Množí signály o očekávané revizi dominantní klimatické politiky ztělesněné v ideologii Green Deal. Důvodem jsou mj. pro voliče nepřijatelné náklady zelené transformace.

U předáků EU i vlád členských zemí nastoupila po opojení ze zelené tranzice kocovina. Zelený ráj je v nedohlednu, obří náklady dekarbonizace devastují rozpočty států a peněženky voličů. Rozjetá mašina ideologie Green Deal skřípe.

I když v německých mainstreamových médiích nadále převládá podpora zelené tranzice Německa pod proslulým názvem Energiewende, v zemi roste nevole nad obrovskými náklady na dekarbonizaci, které politici před voliči skrývali.

Na rozdíl od politických věrozvěstů světlých zelených zítřků dokazují tento týden zveřejněná oficiální statistická čísla Eurostatu zničující dopad nezvládnuté zelené tranzice na průmyslovou produkci většiny členských zemí.

Země Evropské unie politikou dekarbonizace ztělesněnou v Zeleném údělu a jeho legislativním balíčkem Fit for 55 vsadily také na zásadní snížení emisí v dopravě zaváděním elektromobilů. Tento koncept v reálném životě v chování a požadavcích automobilových zákazníků selhává.

Média v ČR široce komunikovala zprávu, jak v roce 2023 Německo vyrobilo už 55 % elektřiny z OZE. Výsledek ale deklasuje pokles ekonomiky, drahá energie a trvalá Německa závislost na emisních zdrojích z uhlí a plynu a dovozu elektřiny.